Zvyky našich předků

Úvod     Básničky     Celý rok     Čarodějnice     Dětské hry     Dětské říkanky     Hádanky     Hračky     Máj     Masopust     Mikuláš     Nápisy na domech
    
Posvícení     Pranostiky     Přísloví a pořekadla     Svatba a narození dítěte     Vánoce     Velikonoce     Z kronik     Zajímavosti 

ČARODĚJNICE

ZNP - čarodějnice

Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Takovým dnem byl i noční čas z 30.dubna na 1.května. Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány ze spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami. Před vrata domu i chléva se položily narýpané drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila. Na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle, košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskali mladíci na návsi biči, také se střílelo z pušek. Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech v povětří. Jindy se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.
(Citaci z knihy Vlastimila Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje poskytla p. Jaroslava Pazderová)