Zvyky našich předků

Úvod     Básničky     Celý rok     Čarodějnice     Dětské hry     Dětské říkanky     Hádanky     Hračky     Máj     Masopust     Mikuláš     Nápisy na domech
    
Posvícení     Pranostiky     Přísloví a pořekadla     Svatba a narození dítěte     Vánoce     Velikonoce     Z kronik     Zajímavosti 

DĚTSKÉ ŘÍKANKY

ZNP Dětské říkanky

Brouček

A já brouček, sekal souček
posekal si paleček,
šel jsem k panu doktorovi,
aby mi dal páseček.

Pan doktor mi povídal:
Cos to broučku udělal?
A já brouček, sekal souček,
posekal si paleček.

Černá Máry

Černá Máry,
skoč do jámy!

Kdo tam je?
Čert tam je!

Co tam dělá?
Kaši vaří!

Čím ji mastí?
Kolomastí.

Čím ji jí?
Lopatou - má palici chlupatou!

(pomohla Veronika)

Kocourek Bělovousek

Náš kocourek Bělovousek
je ho ještě malý kousek,
ale práci všude shání
od rána až do klekání.

Venku leze po jabloni,
doma zase klubko honí.
U stodůlky loví klásek,
pak se chytá za ocásek.

Pohne-li se kvítek bledý,
kocourek jde na výzvědy
i tu záři rosných kapek
rád by lapil do svých tlapek.

Na slunci i na podstřeší
celý den ho něco těší.
Po práci a po robotě
tiše spinká v staré botě.

Mraveneček

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.

Nedoslýchavé

Byla jste včera na funusu?
Prodávala jsem tam husu.
A jak tam hodně plakali?
Dva zlatý mi za ni dávali.

Nekonečné

Byl jeden Číňánek, měl pěkný copánek,
vyskočil na tramvaj a zvolal "baj, baj, baj".
Chytil ho policajt, chytil ho za vlasy,
ty kluku ušatá, ty patříš do basy.
Basa se zbořila, Číňánka zabila
Číňanka plakala a na hrob mu napsala: od začátku
(zaslala p. Kateřina Čepková)

Kam jdeš?
Do bio.
Co tam hrajou?
Quo vadis.
Co to je?
Kam jdeš.
Do bio. atd.

Pes jitrničku sežral, takovou maličkou,
kuchař ho při tom přistih, ptaštil ho paličkou.
plakali všichni psové a kopali mu hrob,
na desce mramorové byl nápis těchto slov: od začátku
(zaslala p. Kateřina Čepková)

Přání

Maminko má zlatá,
přáníčko ti nesu,
dlouho jsem se učil,
teď se nějak třesu.
To nejlepší co mám,
ze srdce svého ti dám,
protože tě tolik,
tolik rád mám.

Rozpočítávadla

Ententyky tři špalíky,
čert vyletěl z elektriky,
bez klobouku bos,
natloukl si nos.
(zaslal p. ing. Daniel Kasl,
pozn. správce stránek - v některých lokalitách jsou ty špalíky dva)

Ententýky dva špalíky
čert vyletěl z elektriky,
bez klobouku bos,
natloukl si nos.
Byla boule veliká
jako celá Afrika,
čerti pro něj plakali,
hrobeček mu kopali,
ten nejmenší neplakal,
protože se pokakal...to jsi ty
(zaslala p. Kateřina Čepková)

Ryje ryje černá svině na hřbitově křen,
kdo ho bude vybírati, tuhle je to ten.
Uno duo tres, ty jsi malý pes,
ty jsi malá veveřice, ty si zůstaň kdes.
(zaslaly Marie a Kristina Poláčkovy ze ZŠ Umělecká v Praze 7)

Ene bene rexa
střeva lezou ze psa
a ten pán tulipán
pase prase na terase
a to prase to jsi ty.
(zaslala p. Kateřina Čepková)

Sněhulák

Sněhuláček stál,
sluníčka se bál,
mrkvička mu spadla na zem,
zajíc mu ji vzal.

Školák

Když jsem šel prvně do první třídy,
žmoulal jsem v kapse barevné křídy.
Proč asi školák se zpozdí?
Jde, kouká, čmárá si po zdi.
Někdy i zvonění zmešká,
prý, že taška je těžká.

(Zaslal p. René Baroš)

Špity

Špity, špity bábo,
já jdu pro to sádlo,
aby dědek nevěděl,
on by na mě pověděl.

Špity, špity dědku,
já jdu pro tu štětku,
aby dědek nevěděl,
on by na mě pověděl.
(zaslala p. Kateřina Čepková)

Vrabčík

Nad ouvozem na roštině,
švitořivý vrabčík seděl,
po křovinách poskakoval,
na pocestné pokřikoval,
pronikavým hlasem svým,
čimčarara čim čim čim.

Ouvozem tu kůň jde starý,
přijde k vrabci, mluví k němu,
uleť vrabče, chutě vari,
kocouři se ženou k sněmu,
prchni, sice tebe sklidí,
víš co kocour nevyslídí?

Vrabčík se naň podívá,
usmívá se usmívá,
pak mu pyšně odsekne:
Dobře, dobře vyřídíme,
my se u nás nebojíme,
našinec se nelekne,
ať se každý o svou kůži stará.
Čimčarara čim čim čim
co mám dělat, to já vím.

Kůň jde volným krokem dále,
vrabčík však svou vede stále,
hleďme pána rozumného,
z kraje trošku loudavého,
jak mně s tváří učenou
moudré dává poučení.
Vždyť má uši,
které jenom oslu sluší.

Ať mně luňák když to osel není.
Nebojím se sedláků,
jiných přec to junáků
nehrozím se. Však hle, šust,
kocour divě z roští vyletí,
vrabce lapí chňap a chrust,
naučí ho věčně mlčeti.

Žáček

Hodný žáček,
jak vojáček,
tiše vstane,
tiše sedne,
už se ani neohlédne.

Básničky z živé abecedy

Živá abeceda byla malá knížečka pro 1. třídu základních devítiletých škol, která se používala asi od roku 1955 a děti se v ní poprvé setkávaly s písmeny. U jednotlivých písmen byl vždy obrázek předmětu, nebo živého tvora, který tímto písmenem začínal. Učitelé měli připravené k těmto obrázkům básničky, které se žáci učili. Pravděpodobně existovalo více verzí, snad rozlišených podle krajů???

O
Ovečky se pasou samy,
jehňátko se drží mámy,
okolo ovce se točí,
ta z něho nespustí oči.

U
Umyvadlo jen se třpytí,
ukaž jak se umíš mýti,
ať se jen tvé ručičky,
lesknou jako rybičky.

A
Alenko stůj, auto houká,
na něm v pytlích bílá mouka,
auto mouku rozváží
z velikého nádraží.

I
Ivane, Ivánku,
otevři čítanku,
Ireno, Irenko,
ukaž mi písmenko.

E
Ema hledá míček,
spad jí do kytiček,
pojď mi pomoct Emilku,
najdeme ho za chvilku.

M
Muchomůrky náš les krášlí
cestou jsme jich hodně našli,
a co motýlů a much,
šumí, bzučí jimi vzduch.

L
Letadlo letí nad řekou,
letí na cestu dalekou,
po Labi plují lodičky,
jsou jako malé rybičky.

Druhou verzi zaslala paní Milena Nečesaná:

Letadlo letí nad řekou,
před sebou cestu dalekou,
loď pod ním zdá se maličká,
jak papírová lodička.

J
Ježku, ježku pod jabloní,
jablíčka tam krásně voní,
nasbírej si, máš je rád,
u nás nemusíš mít hlad.

S
Slepička, slepička,
snáší nám vajíčka.
Snes ještě vajíčko,
než zajde sluníčko!

P
Pila zpívá bez ustání,
pod mou mladou, pilnou dlaní,
(dál se nazachovala, vzpomene si někdo?)

Od p. J. Vonderky jsem obdržel v tomto znění:

Posvícení, posvícení,
pekáč voní po stavení,
Pepík volá z vrátek,
pekáč slaví svátek.

T
Tabule je umytá,
Tomáš na ní počítá.
Jeden, dva, tři traktory,
jedou sklízet brambory.

N
Netopýr spí celý den,
někde pod střechou si hoví,
večer vyletí si ven,
celou noc pak mušky loví.



V padesátých a začátkem šedesátých let se ve školách používala papírová měřítka s obrázkem a s různými výchovnými nápisy. Vzpomínám si na tento: Šibal a Šipka ti vzkazují: Noste nehty nakrátko, dlouhé nosí prasátko.