Zvyky našich předků

Úvod     Básničky     Celý rok     Čarodějnice     Dětské hry     Dětské říkanky     Hádanky     Hračky     Máj     Masopust     Mikuláš     Nápisy na domech
    
Posvícení     Pranostiky     Přísloví a pořekadla     Svatba a narození dítěte     Vánoce     Velikonoce     Z kronik     Zajímavosti 

DĚTSKÉ HRY

ZNP - Hry

Čamrdy

Děti si shromažďují pěkné knoflíky (čamrdy) a nosí je navlečeny na šňůrce. Čím je knoflík větší, nebo hezčí, tím víc platí. Často se stávalo, že prohrávající hráč si v zoufalství uřezal knoflíky od oblečení a moc tak po návratu domů potěšil maminku. S čamrdami se hrají hry shodným způsobem, jako hry s fazolemi (viz Fazolové hry). S čamrdami se hrají i hry

Pod ruce

Je určena pro dva hráče. Jeden hráč ukryje pod dlaněmi položenými na stole čamrdy tak, aby je protihráč nezahlédl. Ten potom před jeho dlaně položí po jedné čamrdě a druhý zvedne ruce. Pokud jsou čamrdy proti sobě položeny shodně (lícem, nebo rubem), tak vyhrává protihráč. Pokud jsou položeny obráceně, vyhrává první hráč.
(podle p. Ilony Vojancové)

Cvrnkání

První hráč položí svoji čamrdu na ohnutý a zdvižený ukazovák pravé ruky. Druhý hráč na tuto čamrdu spustí svoji a přitom řekne "stejné", nebo "nestejné". Dopadnou-li obě čamrdy na zem tak, jak řekl (obě lícem, či rubem, jedna lícem duhá rubem) patří čamrdy jemu. Pokud neuhodne, patří čamrdy spoluhráči.
(podle p. Ilony Vojancové)

Drápky (školka)

Hráči si najdou 5 oblých kamínků - oblázků přibližně stejné velikosti (cca 1 cm v průměru) a rozlosují si pořadí. Někdy se hraje i s menšími hracími kostkami. První hráč vezme kamínky do ruky a rozhodí je na hrací plochu tak, aby se příliš od sebe nerozkutálely. Od té chvíle se s nimi nesmí pohybovat. Jeden z nich zvedne a správná taktika je zvednout ten, který dopadl od ostatních nejdál. Jeho úkolem je kamínek nadhodit a sebrat s plochy vždy jeden ležící kamínek a zároveň chytit kamínek padající. Jeden z chycených kamenů odloží, druhý opět nadhodí a sbírá další, až sesbírá všechny čtyři. Pokud se mu to nepodaří, hraje další v pořadí a neúspěšný hráč začíná až na něj opět přijde řada od začátku. Jestliže ale kolo zvládl, znovu rozhodí všech pět kamínků na plochu, jeden kámen sebere, nadhodí a tentokrát musí s plochy sebrat najednou dva ležící kameny podle svého uvážení a současně chytit padající. Pak se snaží totéž provést se zbylými dvěma ležícími kameny. Uspěje-li, opět kameny rozhodí a tentokrát sbírá 1 + 3 ležící kameny. V posledním kole sbírá najednou všechny čtyři ležící kameny. Závěr hry se krajově liší. Někde hra končí a vyhrává ten, kdo dohrál jako první. Někde se pokračuje zase sestupnou řadou zpět, někde je třeba na závěr úspěšně složit ještě páté kolo. To probíhá tak, že hráč vezme do ruky všech pět kamenů, nadhodí je, otočí ruku hřbetem vzhůru a snaží se mezi natažené prsty a na hřbet ruky zachytit všechny kameny, t.j. žádný nesmí upadnout na zem. Jakmile se mu to podaří, opět je nadhodí tak jak leží, hřbetem vzhůru a snaží se je všechny za letu rychlým chňapnutím zachytit do dlaně. Vyhrává ten, komu se to podaří jako prvnímu, nebo se hráči dohodnou, že vyhraje ten, kdo jich zachytí nejvíce. Hraje se na hladké podložce.

Fazolové hry

Jarní hry, která se hrají na cestách a prostranstvích.

Do pokladny
Na zemi si hráči namalují obdélník (pokladnu) a v jeho středu udělají důlek. Jeden z hráčů je bankéř, dá své fazole do pokladny takto: Na kařdý roh dá tři fazole, do středu každé strany po jedné. Ze vzdálenosti několika kroků házejí postupně ostatní hráči fazolemi a snaží se je vhodit na čáru pokladny, nebo přímo do důlku. Když někdo vhodí fazoli do důlku, bere všechny z celé pokladny, padne-li na čáru, bere fazole z příslušné čáry. Nepadne-li fazole ani na čáru, ani do důlku, bere ji bankéř.
(podle p. Ilony Vojancové)

Lich, nebo sud
Hráči si udělají v zemi důlek. Hráč si vezme určitý počet fazolí do dlaně a jeho spoluhráč mu přidá stejný počet. Z předem domluvené vzdálenosti skulí všechny fazole do důlku. Než tak učiní, zvolá "lich" nebo "sud". Pokud se mu podaří skulit do důlku v souladu se zvoláním lichý, nebo sudý počet fazolí, vyhrává. Pokud ne, pak výhra patří tomu spoluhráči, který mu na začátku přidal fazole do počtu.
(podle p. Ilony Vojancové)

K čáře
Hráči udělají na zemi vodorovnou čáru a z domluvené vzdálenosti hází každý pět fazolí tak, aby byly co nejblíže k čáře. Ten hráč, jehož fazole je k čáře nejblíže, bere všechny. Pokud fazole čáru přelétne, je mimo hru. Jestliže fazole zůstane přímo na čáře, pak je třeba provést zkoušku. Vezme se dřívko a tím se táhne pomalu po čáře tak, aby se dotklo fazole. Fazole se dřívkem uhne buď před čáru (hráč vyhrává), nebo za ni (hráč o fazoli přichází).
(podle p. Ilony Vojancové)

Honzo vstávej

Hra pro malé děti, při které se jeden hráč (Honza) postaví na čáru a ostatní stojí ve stejné vzdálenosti několik metrů od něho. Jeden z hráčů zavolá "Honzo vstávej" a Honza odpoví "kolik je hodin?". Hráč odpoví např. 3 čapí (2 slepičí, 1 žabí, 4 sloní) a všichni hráči postoupí o tento počet kroků směrem k Honzovi, přičemž napodobují kroky toho kterého zvířete (např. žába skáče pouze obounož, atd.). Honza kontroluje zda někdo nešvindluje a vyhrává ten, kdo je u Honzy první. Záleží tedy na fyzické kondici hráčů. Ten, kdo vyhrál, dělá v další hře Honzu.

Káča

Káča je dřevěný váleček, dlouhý přibližně 70 mm o průměru asi 45 mm, který je dole zhruba od poloviny délky zašpičatělý. Na špičce je kovový cvoček, bránící otěru. Horní část má po obvodu několik rýh pro provázek. Ke káče se používá bič. Stačí klacek s tenkým, ale hmotnějším provázkem, nejlepší bič má místo provázku tenkou kůži. Provázek se omotá okolo rýh na káče, káča se postaví na zem na špičku, shora se přidržuje a trhnutím biče do strany se roztočí. Je třeba jí dát takovou rotaci, aby to při pozdějším bičování hráč neměl "přes ruku" (pravák, levák). Při roztočení většinou káča odskočí až několik metrů a je třeba ji stále honit a zvyšovat její rotaci vodorovným šviháním biče. Je to docela těžké, zkuste si to. Ten, kdo udrží káču nejdéle v rotaci vyhrává, a bývalo to vždy věcí dětské cti. Mistra si ostatní děti vážily.

Kometa

Připraví se čtverec z pevného plátna, naplní se pískem, nebo hlínou, pevně se zaváže a do uzlu se připevní chvost z barevných proužků látky. Kometa se roztočí za chvost a hází se do výšky. Kdo hodí výš?
(podle p. Ilony Vojancové)

Kuličky

Prodávaly se nejčastěji hliněné, různých barev, v látkovém pytlíku. Hliněnky měly průměr okolo 12-15 mm. Za daleko cennější byly považovány skleněnky, nebo dokonce duhovky, které měly průměr větší. Používaly se i další materiály, např. ocelové kuličky z ložisek, zvané cíněnky. Kuličky se hrávaly takto: V zemi se vyhloubil důlek o průměru okolo 10 cm. Hráči se domluvili, o kolik kuliček se bude hrát. Každý si připravil dohodnutý počet kuliček a ze stanovené a označené vzdálenosti asi 5 až 7 metrů (čára) postupně všichni házeli ve vylosovaném pořadí své kuličky po jedné směrem k důlku, do kterého se snažili strefit. Platilo i odražení již hozené kuličky soupeře kuličkou svou. Když všichni odházeli, přeměřila se vzdálenost kuliček od okraje důlku. Tato vzdálenost určovala pořadí hráčů při další hře. První hrál ten, kdo měl některou ze svých kuliček nejblíže důlku, nebo dokonce v něm. Při rovnosti se rozstřel opakoval. Další části hry se říkalo cvrnkání, někde i mikání, pinkání, nebo šukání kuliček. Cvrnkalo se zapřením ukazováku za palec, přípustné bylo i zapření palce za ukazovák. Jakýkoliv jiný způsob, např. pouhé postrčení kuličky prstem byl zakázán a velice přísně hlídán. Hráč začal cvrnkat kuličky podle svého uvážení, tedy i ty, které nebyly jeho a všechny, které dostal do důlku se staly jeho vlastnictvím. Jakmile se některou do důlku netrefil, ve hře pokračoval další v pořadí. Pokud se kulička sice v důlku ocitla, ale znovu z něj vyběhla ven, trefa neplatila. Pokud byly na začátku hry kuličky dvou soupeřů ve stejné vzdálenosti od důlku, popř. obě v důlku, platilo pořadí jejich dalších kuliček, nebo se prováděl rozstřel další kuličkou. Hrálo se tak dlouho, až byly všechny kuličky v důlku. Ideální pro hru je nerovný, ale hladký terén, např. udusaná zem.

Na dudka

Každý hráč si do ruky vezme příhodný klacek, na kámen položí dřevěný váleček se špičkou na jednom konci, t.j. dudek. V určité vzdálenosti hráči udělají čáru a z té se postupně snaží dudka házením klacku srazit. Vyhrává ten, kterému se to podaří.
(podle p. Ilony Vojancové)

Orel - panna

Hráč vezme do ruky jednu, nebo více mincí a jeho spoluhráč mu přidá stejný počet stejných mincí. Hráč mince mezi sevřenými dlaněmi zamíchá, řekne buď "orli", "panny", nebo "půlky" a mince hodí na stůl. Ty mince, které dopadnou tak, jak řekl, jsou jeho. "Půlky" znamená, že polovina dopadne jednou a druhá polovina druhou stranou vzhůru. Se zbylými pokračuje spoluhráč, přičemž "půlky" může samozřejmě volit jen tehdy, zůstal-li v ruce sudý počet mincí. Takto se střídají, až poslední mince někomu připadne.

Pan Čáp ztratil čepičku

Hráči se rozestaví do kruhu a jeden je uprostřed a dělá vyvolávače. Zavolá: "Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku" a řekne libovolnou barvu. Hráči musí co nejrychleji najít na oblečení svém, nebo některého spoluhráče, součást oblečení té barvy a rychle se jí chytit. Žádný hráč se nesmí dvakrát chytit při hlášení stejné barvy stejného oblečení jako minule. Pokud se to někomu nepodaří, jde dělat vyvolávače a vše začíná znovu.

Pigi

Je to pálková hra, kterou hrají proti sobě hráči dvou družstev, hráčů s pálkou - pálkařů a hráčů v poli - polařů na hrací ploše s prostorem mety. Družstva se ve hře pravidelně střídají na postech polařů i pálkařů podle určených pravidel. Počet hráčů v družstvech může být buď stejný, nebo odlišný, přičemž rozdíl v jejich počtech se vyrovnává zvýšením počtu "životů", t.j. dvojitou, nebo vícenásobnou hrou některého z vybraných hráčů. Přesná pravidla této zajímavé hry, která se hrála v Šariši na východním Slovensku si můžete prohlédnout, popř. stáhnout zde. Jistě si povšimnete podobnosti s tlučením špačků a zároveň budete obdivovat perfektní češtinu autora.
(podle p. Antona Kukola z Prešova)

Sirky

Hráči si připraví každý svou krabičku zápalek a snaží se mezi nimi vybrat tu nejsilnější a nejpevnější. Při hře hráči uchopí svého "šampióna" pevně mezi palec a ukazováček a svou zápalku přiloží křížem uprostřed na zápalku soupeře. Tlakem proti sobě se pak hráči snaží soupeřovu sirku zlomit a svou přitom zachovat celou.

Šipka

Asi 10 cm dlouhý dřevěný špalík, na jednom konci ořezaný do špičky. Na druhém konci se upevní několi ptačích per. Těmito šipkami se háže do výšky, do dálky, nebo na cíl.
(podle p. Ilony Vojancové)

Tlučení špačků (tyčkrle)

Připravte si protáhlé pálky vyřezané z prkýnka (něco jako na stolní tenis, ale delší a užší), nebo silnější větve - (též možno použít zbytek násady většího průměru). Dále si musíte vyrobit špačky, což jsou válečky asi 10 cm dlouhé, zašpičatělé na obou koncích. Špaček se odpaluje pálkou tak, že si jej nadhodíte a odpálíte jej za letu, nebo se špaček položí na vyvýšený předmět (kámen, špalek, pařez apod.) a úhozem na špičku se vymrští do vzduchu. Odpalování se provádí podle předem dohodnutých pravidel, "tluče se" na cíl. V určité vzdálenosti se na zemi nakreslí kruh a do něho se hráči strefují. Body se počítají podle vzdálenosti od kruhu. Podobným způsobem se může odpalovat i čamburina, což je váleček zašpičatělý pouze na jednom konci. Čamburina se "tluče" tak, že se postaví na kámen, či jiné vyvýšené místo. Hra je určena starším dětem, je k ní potřeba volné a přehledné místo, šikovnost a opatrnost, protože letící špaček nebo čamburina může poranit.
(podle p. Ilony Vojancové)

na začátek