Zvyky našich předků

Úvod     Básničky     Celý rok     Čarodějnice     Dětské hry     Dětské říkanky     Hádanky     Hračky     Máj     Masopust     Mikuláš     Nápisy na domech
    
Posvícení     Pranostiky     Přísloví a pořekadla     Svatba a narození dítěte     Vánoce     Velikonoce     Z kronik     Zajímavosti 

SVATBA A NAROZENÍ DÍTĚTE

ZNP - Svatba a narození dítěte

Za vznik této rubriky musím poděkovat především p. PhDr. Iloně Vojancové, s jejímž svolením si zde můžeme přečíst i několik ukázek z její velmi zajímavé publikace Od svatby ke kolíbce. Tato knížečka by pro svůj obsah určitě neměla chybět v knihovně žádného zájemce o lidové obyčeje.

 

Z jejího obsahu:

Námluvy a svatební smlouvy
Svatba
Svatební hostina
Stěhování a čepení nevěsty
Narození dítěte
Výchova dětí
Recepty a návody

Tuto publikaci si můžete objednat na adrese:

Soubor lidových staveb Vysočina (SLS Vysočina),
Příčná 350, 539 01  Hlinsko, tel. a fax 469 311 733

 

Námluvy

Obyčejně se odehrávaly v domě nevěsty a měly ustálený průběh. Na námluvy přicházel ženich se svým otcem (nebo poručníkem), družbou (zvaným též kecoň), rychtářem a obecním písařem (většinou učitelem). Družba vcházel do dveří jako první se slovy: "Dobrej večír, já k vám du, dáte-li nám vaši céru vopravdu." Hospodář je pozval dál, všichni se posadili ke stolu a družba pokračoval ve své řeči obvykle tímto způsobem:
Vzácně vážený pane hospodáři a paní hospodyně, spolu nejmilejší páni rodičové! Z příčiny té jsme do tohoto příbytku vašeho vstoupení učinili, že zde přítomný, ctný a šlechetný mládenec jménem ..., vlastní syn slovutného muže ..., souseda poctivé obce ... z daru Božího, a vůlí svých milých rodičů umínil sobě svůj svobodný panický stav proměniti a do stavu svatého manželství vstoupiti, ke kterému oblíbíl sobě ctnou a šlechetnou pannu, nejmilejší dcerušku vaši ... jménem, kteráž jeho také k srdci svému přivinuvši, jej si zamilovala a za ženicha svého vyvolila. Pak se projednalo nevěstino věno a majetek, který do manželství přinese ženich. Poté rodiče vyzvali nevěstu, aby se vyjádřila, zda se chce provdat. Po jejím přikývnutí se sepsala svatební smlouva. Její součástí bývala i dohoda mezi novomanželi a rodiči, kteří jim postupovali hospodářství, tedy dohoda o výměnku, též výminku. Součástí námluv byla hostina, přípitek na zdraví novomanželů a na závěr družba vložil ruku nevěsty do ruky ženicha.

Na Vysočině, možná nejen, předříkávají družičky družbovi básničky. Zde jsou dvě z nich:

Já mám pytel ořechů,
vysypu je na střechu.
Který spadnou dolů, budou naše
a co poletí nahoru, budou pane družbo vaše.

Pane družbo a mládenče,
nepřipíjejte nám o věnce,
naše věnečky jsou drahý,
dovezený jsou až z Prahy.
Která si jej vážit nechce,
tak je dá nebo ztratí lehce.
My však s Boží pomocí
chráníme je ve dne, v noci.

(zaslala paní Jitka Tůmová)

Zdraví žadatele o sňatek

Ukázka vysvědčení o zdraví vydávané vrchností, nebo obecním představenstvem v případě nezletilosti jednoho z novomanželů. Od přestavenstva obce Pokřikova se stvrzuje, Anna Benešová 19 let stará dcera Pana Beneše gruntovníka z Pokřikova č. 13 sylná, hmotná a úplně zdravá holka jest, že na první pohled spůsobylost a schopnost vykonávání těžkýh ručních prací na ní vyděti jest, ani dosvědčuje se dále, že představenstvu známo jest, že dotčená Anna Benešová ve svém otcovském hospodářství hospodyni ve všem zastává.

Loučení se svobodou

V předvečer svatebního obřadu se scházejí nevěsta i ženich odděleně se svými známými, povídají si, zpívají písničky, dívky dříve připravovaly girlandy ze zeleně a květin na ozdobení domu nevěsty, svatebního kočáru a koní. Tento zvyk má mnoho místních názvů, jako kasace, štando a další. Svatebním dnem bývalo před 1. světovou válkou úterý.

Svatba

Pro nevěstu si ženich přichází do jejího domu. Ta je schovaná a ženich s družbou ji musí najít. Ženich i nevěsta pak děkují rodičům za vychování. Nato rodiče novomanželům dávají požehnání: Požehnání Otce nebeského vejdiž na vás na oba a provázej vás po všech cestách života vašeho až do konce života. Ve jménu Otce, Syna, i Ducha svatého. Amen. Svatební průvod jede v pořadí: vůz se ženichem a jeho rodiči, svatebčané a na konci jede vůz s nevěstou a jejími rodiči. Svatebčané dříve rozhazovali z vozů cukroví, koláče, občas i peníze. Při církevním obřadu platí, že kdo z novomanželů si při obřadu dříve klekne, bude v manželství poslouchat. Nevěsta se při obřadu má snažit šlápnout ženichovi na nohu, aby nad ním v manželství měla navrch. Nevěsta by v kostele měla také ženicha požádat o peníze, aby v manželství neměla nouzi. Cestou domů už jede nevěsta se ženichem v prvním voze. Sousedé vracejícímu se průvodu přehrazují cestu provazem s navázanými šátky. Průjezd se dá vykoupit kořalkou, nebo i penězi od ženicha, či jeho otce. Ženichovi je možné nasadit na hlavu chomout, přivázat k noze kouli a měl by tupou pilou přeříznout velké poleno. Talíř se dnes rozbíjí před hostinou, dříve se tak dělo až při příchodu nevěsty do ženichova domu, t.j. často až třetí den po svatbě. Talíř rozbíjela před nevěstou ženichova matka, aby viděla, jak se nevěsta umí postavit k práci. Nevěsta by měla mít na sobě během obřadu tři vypůjčené věci, aby byla v manželství šťastná.

Hostina

Ženich sedí v čele a nevěsta vedle něho (dříve seděla vedle něho, ale v rohu tak, že seděla na dvou lavicích). Jedí z jednoho talíře jednou lžící tak, že ženich krmí nevěstu. Dříve jedli z jednoho talíře lžícemi svázanými stužkou. Nevěsta nemá jíst moc a má být vážná, aby pak v manželství neplakala. Některý ze svědků může vybírat do nevěstina střevíčku, do věnce, nebo na talíř s položenou hadrovou panenkou peníze "na kolíbku". Po svatební hostině, kam mají přístup jen pozvaní, pokračuje veselice v hospodě, kam již mohou všichni sousedé.

Stěhování a čepení nevěsty

Druhý den po svatbě se nevěsta připravuje na odchod z rodného domu. Po příjezdu do ženichova domu vychází ženichova matka a před nevěstu pohodí koště. Pokud ho nevěsta zvedne a zeptá se, kde ho má opřít, dá tím najevo, že je pracovitá a že bude ke své tchyni uctivá. Následuje oběd doma a poté opět zábava v hospodě. Tam má nevěsta stále ještě na hlavě věnec. Kolem půlnoci k ní přistpoupí stará svatby (protějšek družby) s družičkou, posadí ji na židli a sejmou jí s hlavy věneček. Místo věnečku jí dají šátek, nebo nasadí čepec. Věneček si nevěsta uschová a nesmí ho ztratit, manželství by nebylo šťastné. Po svatbě by nevěsta neměla týden chodit do rodného domu, aby jí nebylo smutno a rychleji si zvykla. Za týden jdou do nevěstina domu oba manželé na slavnostní oběd a tím definitivně končí svatební veselí.

Narození dítěte

Byl-li těžký porod, mají se v domě rozvázat všechny uzly a odemknout všechny zámky. Do první koupele se dítěti dávají mince, aby nepoznalo nouzi. Voda z první koupele chlapce se má vylít na zelený drn, aby byl zdravý a dobře rostl. U děvčátka zase pod jabloňový štěp, aby rostlo do krásy.Dříve měla matka zůstat s dítětem po dobu šestinedělí v koutě, oddělená plachtou, kde vykonávala jen lehké práce. Jídlo se jí tam v hojném množství posílalo. Chce-li se na dítě podívat cizí člověk, musí při tom říci "Pán Bůh tě požehnej." Jinak by jej mohl uhranout. Dítě by mělo být co nejdříve po narození pokřtěno. Kmotři jsou vybíráni z okruhu příbuzných.O kmotrovství žádá otec dítěte, nebo jeho babička. Kmotrovství se nemá odříci, je považováno za čest, být o ně požádán. Děti jsou vychovávány k úctě ke kmotrovi a kmotr má povinnost zaopatřit kmotřence podle svých možností. Při křtu je dítě ve svátečním oblečení a do kostela je nesou kmotři na rukou. Před odchodem jsou kmotři pohoštěni a k obřadu dříve chodili pouze s otcem. Dítěti se nemá dávat jméno po zemřelém sourozenci, nebo takové jméno, které se v kalendáři nachází před datem jeho narození. Během křtu dávají kmotři dítěti do vínku. Jedná se většinou o peněžitý dárek, který mu vloží ozdobně převázaný do peřinky. Matka mu jej pak uschová do doby, až vyroste. Po šestinedělí (často dříve), následoval "úvod". Jednalo se o představení matky s dítětem všem sousedům a doprovázela ho hostina v domácím prostředí.