Zvyky našich předků

Úvod     Básničky     Celý rok     Čarodějnice     Dětské hry     Dětské říkanky     Hádanky     Hračky     Máj     Masopust     Mikuláš     Nápisy na domech
    
Posvícení     Pranostiky     Přísloví a pořekadla     Svatba a narození dítěte     Vánoce     Velikonoce     Z kronik     Zajímavosti 

VÁNOCE

ZNP Vánoce

Barborky

Barborky jsou větvičky třešně. Pokud si je 4. prosince natrhá svobodná dívka a dá je do vody, může se na Vánoce dočkat překvapení. Jestliže jí totiž do té doby rozkvetou, do roka se provdá. Není právě nejlepší nápad pěstovat si ji na veřejně přístupném místě. Nevykvete-li totiž, dívka již zaručeně není panna. Vdavek chtivé slečny by si takto rozkvetlý kvítek měly dát do šněrovačky, aby si jich mládenec, na kterého si myslí, všiml.

Betlémské světlo

V čase předštědrovečerním vybrané dítě z Izraele dopraví letecky světlo z kaple v Betlémě v podobě ohně v lucerně, či pomocí svíce, do některého evropského města, odkud skauti rozváží toto světlo vlakem po celé Evropě. Tam si je odebírají všichni lidé dobré vůle.
(podle p. Luboše Hejče)

Bez

Svobodné dívky vycházejí do zahrady, kde třesou bezem a říkají: "Třesu, třesu, bez, ozvi se mi pes, kde můj milej dnes!" Kde se pes ozve, tam se provdají.
(podle p. Ilony Vojancové)

Mohou však volat také: "Třesu, třesu, třas, ozvi se mi hlas, kde já budu za rok, večeřeti zas!"

Brusař

Je to oblečený slaměný panák, kterého si mládež zhotoví a podstrčí na Štědrý den některému sousedovi. Ten se musí snažit co nejdříve se ho zbavit a podstrčit ho jinému sousedovi. Nelze jej prostě někam odhodit do roští. Brusař totiž způsobuje sraženinu vánočkového těsta (brousek) a to si jistě žádná hospodyňka nepřeje.

Dveře

Na Štědrý večer se nechávají otevřené dveře, kdyby zavítal host. Je samozřejmé, že přijde-li, pohostíme jej.

Lití olova

Nad plamenem se na kovové lopatce rozžhaví kousek olova až k bodu tání. Připraví se nádoba s vodou, kovový lavor nebo pod. a tekoucí olovo se do ní opatrně, ale naráz vlije. Vznikne tak odlitek velmi abstraktních tvarů. Přítomní se pak snaží rozpoznat, čemu (komu) je odlitek podobný. Podle tvaru se pak usuzuje, co koho čeká. Olovo má nízký bod tání a jde to snadno. Otázkou je, kde vzít olovo. Dříve se používaly např. odřezky vodovodního potrubí. Dnes se nabízí např. rybářská závažíčka.

Krájení jablka

Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko, ale kolmo na osu, napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadá jako pěti, nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tento zvyk je popsán už ve 14. století a není třeba se ho bát. Vybírejte zdravé, velké jablko.

Kruhový svícen

Přichystej si tolik červených jablíček, kolik je členů rodiny. Odřízni jejich horní polovinu se stopkou. Do seříznuté části každého jablíčka pro ozdobu vetkni šikmo několik snítek buxusu nebo jiné zeleně a opásej jablka proužkem zlatého papíru. Můžeš přizdobit i hrášky za mokra napíchanými na párátka. Dolní část svíčky zahřej a zapíchni do ní dřívko. Svíčku podlož kroužkem zlatého papíru a zapíchni uprostřed do jablka. Pak utvoř dlouhý řetěz z rozinek a namočeného hrachu, čočky, nebo jen z barevných papírů. Z jablíček utvoř kruh uprostřed štědrovečerního stolu a spoj je u paty svíček řetízkem. Tento svícen přinese rodině do nového roku svornost a soudržnost a ani za rok nikdo z přítomných nebude na Štědrý večer u stolu chybět.
Je to prastarý lidový zvyk. V čase dlouhých zimních večerů měl oheň pro člověka zvláštní význam. Už v pohanských dobách lidé zapalováním ohňů usilovali o vzkříšení slunce přinášejícího nový zemědělský rok. Křesťanství tento zvyk přijalo a světla povýšilo na vánoční symbol. Zvláště pak svícení svícemi dodnes dokáže v každé domácnosti naladit tu pravou vánoční atmosféru.
(podle p. Ilony Vojancové)

 

Lístky

Neprovdané dívky se mohou pokusit blíže určit svého nastávajícího. Stačí, když tři lístky se jmény svých pravděpodobných ženichů zavážou pevně do kapesníku tak, aby ani kouskem nevyčnívaly. Čtvrtý kapesník zavážou prázdný a všechny kapesníky si položí na Štědrý večer pod polštář. Ráno, na Boží hod, jeden kapesník rozvážou a je-li prázdný, nikdy se nevdají. Tuto chmurnou budoucnost však mohou ještě změnit, pokud lístky se jmény přibalí do tří knedlíků, které na Boží hod uvaří, a osudem určený ženich bude v prvním rozkrojeném.
(podle p. Dany Haukové)

Oblečení

Ke štědrovečernímu stolu se usedá zásadně ve svátečním, nikdy v teplákách, nebo podobném domácím oblečení. Toto pravidlo se týká i hospodyně, která musí odložit případný pracovní oděv.

Ořechy

Kdo najde v prvním rozlousknutém ořechu černé jádro, brzy skoná.
(podle p. Ilony Vojancové)

S ořechy je spojen i další zvyk. Po večeři se tři rozlousknou, jádra se vyberou a do jedné skořápky se nasype zem, do druhé se vloží kousek chleba a do třetí peníz. Pak se skořápky zase slepí k sobě a uloží zpět mezi ostatní ořechy. O půlnoci si každý bere z plné mísy. Pokud někdo otevře ořech naplněný zemí, čeká ho chudoba. Chléb ve skořápce předpovídá spokojený život a peníz prorokuje velké bohatství.
(podle p. Dany Haukové)

Pec

Po večeři se děvčata dívají do pece, která jim odhalí jejich budoucí osud. Uvidí-li v peci oheň, bude brzy hořet. Uslyší-li modlitbu, měla by se chystat k smrti, uslyší-li hudbu, je čas strojit se k svatbě.

Pouštění lodiček

Připraví se lavor s vodou a staré vánoční svíčky (viz dále). Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin jeho skořápek se nakapaným voskem upevní vždy po jednom úlomku vánoční svíčky. Lodičky se zapálenými svíčkami se nechají plout po vodě. Majitele lodičky, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý a šťastný život. Jiné vysvětlení zaslala paní Hana Bělecká. Každý si udělá svou lodičku a pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Jestliže lodička pluje ke středu nádoby, vydá se do světa.

Půst

Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Aby děti tajně neujídaly, chodí někde i strašidla, která by takovému nezbednému dítěti rozpárala břicho a vycpala je slámou, nebo hrachovinou. Je to např. Peruchta, nebo Šperechta. Tento zvyk byl ale často úmyslně zrušen, pro jeho poněkud drsný průběh. Peruchta byl bíle (někde i černě) ustrojený muž. Měl na sobě bílé spodky a bílou košili, červené podkolenky vytažené nad kolena a zajištěné červenými stuhami. Obut byl v bagančatech. U pasu měl červený pás s připevněnou řeznickou ocílkou. Na hlavě měl bílý slaměný širák s brky. U krku červenou mašli. Měl vykasané rukávy a ruce měl červeně obarvené. Obličej měl samozřejmě krytý "strašnou" maskou. Po večeři vcházel Peruchta do stavení, v jedné ruce držel nůž s červeně zbarvenou čepelí a v druhé ruce držel škopíček. Mručivým hlasem volal: "Modlete se , modlete se, sic vás vypárám!" Přitom brousil nůž ocílkou. Někde se jen zjevuje za oknem a hrozí metlou. Jinde se objevuje vrtibába, šťuchavá bába (též Klovcová). Oděna je bíle a má dlouhý čapí nos. Někdy naděluje, někdy vybírá, trestá a napomíná. Další postavy, ometač a ometačka, jsou osoby, které pouze vniknou do stavení a metlou ometou obrazy, nábytek a plotnu. Popřejí hezké Vánoce a odejdou.

Sekyra

Stoupne-li si před štědrovečerní večeří osoba na na zemi položenou sekyru bosou nohou, nebudou ji celý rok bolet nohy.

Stíny

Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře.
(podle p. Ilony Vojancové)

Stromek

Zdobit vánoční stromek je původně zvyk německý, který se u nás později velmi rozšířil. V původní podobě šlo vždy o smrček, nebo jedli, které se zdobily voskovými svíčkami. Vánoční svíčky jsou občas ještě vidět v drogeriích, nebo ve stáncích. Jsou asi 6 mm tlusté, šroubovicové, různé barvy. Místy se stále ještě používají. Poezie Vánoc je s těmito svíčičkami úplně jiná, než s těmi, dnes běžnými, elektrickými. Pozor, jsou ale nebezpečné, nebezpečí požáru je poměrně značné, zvláště pohybují-li se v blízkosti stromku děti bez dozoru. Je také třeba svíčky vhodně umístit, aby nemohly zapálit větev nad sebou. Svíčky se na stromek upevňují pérovou svorkou na větve. Na této svorce je malý držák svíčky a pod ním kroužek na odkapávající vosk. Předtím, než se k nám tento zvyk dostal, se rodina namísto u stromku scházela u betléma se Svatou rodinou a s postavičkami. Vhodnými vánočními dárky bylo upravené a zdobené ovoce, ořechy a drobné hračky vlastní výroby. Nezapoměňte, že stromek se odstrojuje někdy den po Třech králích (může ale zůstat až do Hromnic) a na dřevě z něho se má uvařit černá káva. Neštěstí postihne toho, kdo stromek (nebo i větvičku z něj) spálí dříve. U nás se ale před rozšířením vánočního stromku vždy používal betlém, někde vyřezávaný, někde třeba jen papírový. Stál obvykle v rohu místnosti a rodina se okolo něj scházela. Betlém je velmi důležitý, právě on dává Vánocům skutečný smysl, což je oslava narození Ježíše. Samotný stromek bez betlému vlastně smysl Vánoc spíše zastírá. Lidé dnes buhužel často také ničí pravý smysl Vánoc komercí. V dárcích smysl Vánoc doopravdy není.

Střevíc

Svobodné dívky házejí střevícem přes hlavu. Obrátí-li se patou ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou.

Svátek mláďátek

Svátek mláďátek je 28. prosince. Je to v den, kdy se král Herodes tak nepěkně zachoval k neviňátkům. V dobách počátků křesťanství se udržoval zvyk v tento den vyplatit děti bičem, aby věděly jak se choval Herodes.

Šupiny

Pod talíře (někde pod ubrus) se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz. Tak jednoduché to ale není, aby se tak opravdu stalo, musí každý jednu z těchto šupin nosit až do příštích Vánoc v peněžence.

Tahání polínek

Dívky, které jsou zvědavé na tělesnou konstrukci svého nastávajícího ji mohou odhalit při tahání polínek. Dívka zavře oči a vytáhne z hromady jedno polínko. Tvar polínka totiž prozrazuje, jak urostlého, pokřiveného, štíhlého či obtloustlého partnera jednou pojme za muže. Tuto věštbu však mohou vyzkoušet i mládenci, kteří si přejí znát tělesné parametry své nastávající.
(podle p. Dany Haukové)

Vánoční mše

Štědrý večer vždy vrcholí půlnoční mší svatou, vánoční vigilií, která se koná téměř ve všech kostelích. Koná se na znamení oslav Ježíšova narození, byť přesné datum narození známo není.  Někde se po mši se chodí ještě koledovat.
 

Večeře

K večeři se zasedá tehdy, když vyjde první hvězda (je-li zataženo, pak v době, kdy by zřejmě vyšla). Pod ubrus je vhodné dát trochu sena, připomíná to narození Ježíška ve chlévě. Mohou tam ale být i semena rostlin, které hospodář pěstuje. Nedoporučuje se sedět zády ke dveřím. Od štědrovečerní večeře se zásadně nevstává, dokud poslední osoba nedojí. Na talíř se každému dává přesně tolik jídla, kolik dokáže beze zbytku sníst. Nechat něco na talíři je vyloučené. Vždyť také platí, že v posledním soustu je ukryta největší síla a není proto radno je někomu přenechat. Měl by být sudý počet stolovníků, věří se, že to přináší štěstí. Vždy se ale prostírá o jeden talíř více, kdyby přišel host, nebo osamělý člověk. Vhodnými jídly jsou chléb s medem, pokrmy z hub (houbová polévka, kuba, houbovec, hubník), kapr na různé způsoby, kuře, bažant, placky z černé mouky, jáhly, kroupy, luštěniny, zavařené i čerstvé ovoce, záviny apod. Jídel by mělo být devatero a nikdy by neměl chybět česnek a med a houby. Česnek proto, že posiluje, med osobu ochrání před zlem a houby dají zdraví a sílu na příští rok. Nepije se alkohol, vhodným nápojem je voda. Chcete-li se uchránit před zloději, svažte nohy štědrovečerního stolu provazem.

Zákazy

O Štědrém dnu a na Boží hod vánoční - 25. prosince - se nemají hrát karty, nemá se chodit do hospody a neměli bychom navštěvovat příbuzné. Teprve na Štěpána, 26. prosince, se lidé navštěvují, začínají první taneční zábavy a doba veselí a koledování.
(podle p. Dany Haukové)

Zvířata, rostliny, příroda

Po štědrovečerní večeři je třeba podělit domácí zvířectvo. Houserovi se dává česnek, aby bránil dobře housátka, slepicím hrách, pšenice a ječmen, aby nesly hodně vajec, kravám vánočka, aby hodně dojily, koním také vánočka, nebo posolený chléb, aby dobře tahali. Hospodyně by měla po obdarování česnekem vzít kohouta, kačera a housera po jednom do náruče, třikrát s nimi obejít místnost a pak je pozpátku vystrčit oknem ven. Nebudou se potom toulat a budou se držet stavení. Koze patří jablko, aby měla sladké mléko. Kousek vánočky (půl ořechu, půl jablka, i peníze) se dává studánce, aby měla čistou vodu. Stejně je třeba podarovat i potok. Pokud studánce dává dárek dívka, měla by se zaposlouchat, protože je možné, že uslyší, odkud přijde ženich. Studánky se na to může i zeptat. Drobky, skořápky a kosti od večeře házejí děti pod stromy na zahradu, aby se urodilo hodně ovoce. Hospodář by měl před večeří ovázat všechny své stromy slámou a pozvat je: "Všechny stromy, pojďte k nám na večeři!" Stromy se doporučuje i zatřást, aby se probudily ze zimního spánku. Z díže by měl hospodář sejmout obruč, položit ji na zem a doprostřed hodit tři hrstě - od každého druhu obilí. Tuto směs pak hodit havěti, aby se celý rok držela okolo stavení a netoulala se. Hospodyně, když zadělává na vánočku, by měla s rukama od těsta jít do zahrady a obejmout stromy, čímž přivolá dobrou úrodu. Drobečky od vánočky se doporučuje hodit po větru, aby měla Meluzína čím nakrmit svoje děti. Je-li příliš větrno, je nejlepší do vzduchu hodit hrst mouky, aby se Meluzína utišila. Dívkám se také doporučuje zatlouci na kurník. Ozve-li se totiž kohout, jsou do roka jisté vdavky. O půlnoci všechna příroda a všechna zvěř mluví lidským hlasem. Nikdo je ale nesmí slyšet. Kdo by se snažil jejich řeči porozumět, neujde krutému osudu.
(část podle p. Ilony Vojancové)